Tak vám dneska, milé děti, povím pohádku. Bylo – nebylo, střešní okno. Bydlelo úplně nahoře, na střeše velkého domu. Bylo nové. S krásným dřevěným rámem. Když se rozhlédlo kolem sebe, vidělo na všechny svoje kamarády. Střešní okna v okolních domech večer hezky zářila na pozdrav.
Bylo – nebylo
Tak šel čas. Střídala se roční období. Deštivé počasí na jaře jej smáčelo, v létě sluníčko pražilo do rámu i skel, na podzim šlehal vítr a v zimě studil čerstvě napadaný sníh. Blížily se Vánoce a ono mělo jediné přání. Venkovní roletu. Dřevěnou, aby slušela k jeho rámu. Takovou, která by jej chránila. Aby zůstalo hezké a nepoškrábané. A opravdu. Hned když se trochu oteplilo, přišel pán v montérkách roletku nainstalovat. To bylo radosti. A teď si prozpěvuje pod novým kabátkem.